Editorial
Milé kolegyně a milí kolegové,
centrální téma letošního Sociologického bulletinu dlouho „viselo ve vzduchu“. Přestože vystudování oboru (či dnes studijního programu) s názvem Sociologie zdaleka neznamená, že se studující stane dobrou socioložkou či sociologem, je výuka (či studium) sociologie na odpovídajících institucích velmi důležitá. Obsah a způsob výuky sociologie totiž významně předznamenávají to, jak se pak sociologie dělá.
Každou vědní disciplínu či obor určuje specifický způsob kladení otázek – nejsou to totiž odpovědi, ale otázky, které formují myšlení a určují přístup daného oboru k realitě. Výuka a studium sociologie je tedy osvojování si způsobu ptaní. To, jak se ptáme, určuje naše vidění světa. Tomu se musíme někde naučit, nebo nás to musí někdo naučit. Většina z těch, kteří se sociologii profesionálně věnují, prošla určitou formální sociologickou průpravou. Ale ani to není zcela nutné, neboť sociální realita není jen „sociologická“.
Sociologický bulletin přináší zajímavé reflexe toho, co se v sociologii učí (méně už reflexi toho, co se odehrává v posluchárnách během výuky sociologie), ale nejen to. V aktuálním čísle najdete řadu dalších textů, které vypovídají o tom, jak dnes vypadá sociologie v českých poměrech. Chtěl bych na zde místě poděkovat všem, kteří do letošního čísla přispěli, a také bych chtěl moc poděkovat celému redakčnímu týmu (Nině, Barboře, Veronice a Jakubovi) za jejich výkon. Zvláštní poděkování patří Nině Fárové, která činnost celého týmu koordinovala.
A pokud vás během čtení něco napadne, neváhejte – příprava Sociologického bulletinu 2025 už začala a jeho čtenářky a čtenáři čekají na Váš zajímavý text.
Dušan Lužný