161. gellnerovský seminář

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Česká asociace pro sociální antropologii a Česká sociologická společnost ve spolupráci s Institutem sociologických studií Fakulty sociálních věd UK
zvou na 161. Gellnerovský seminář založený Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998, který se bude konat ve čtvrtek 22. června 2017 od 17:30 hod na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (Praha 1, Smetanovo nábřeží 6 – Hollar, místnost 115)

Mgr. Luděk Jirka, Ph.D.

Fakulta humanitních studií UK

Patří k nám nebo nepatří? Česká politika a „vytváření migrantů“ na západní Ukrajině

Abstrakt

Státy mají pocit zodpovědnosti za občany cizí země, když je s odkazem na etnický původ považují za součást vlastního národa (Brubaker 1996). Tato odpovědnost má přinášet státům zároveň prospěch. Mohou usilovat o ekonomický přínos těchto občanů (Maďarsko), o jejich politickou podporu (Rusko) nebo o jejich jazykově-kulturní působení (Waterbury 2010). Česká republika není výjimkou a jazyková a kulturní podpora krajanů ze strany státu je legitimizována nacionální rétorikou, přičemž jedním z důležitých bodů podpory je i poskytování stipendií mladým krajanům na studium českého jazyka v České republice, který by po návratu měli šířit na Ukrajině, a podpora dětských táborů. Mladí krajané však během pobytů získávají možnost srovnání ukrajinského a českého prostředí a Česká republika je hodnocena pozitivně jako země s vyšším životním  standardem, což má vliv na odhodlání mladých krajanů přesídlit do České republiky. Tato politika je tak formativní, ovlivňuje jednání mladých krajanů a zároveň má vliv na podobu i intenzitu migračního proudu z Ukrajiny do České republiky v rámci „east-west migration“. Potomci krajanů mohou vzhledem k vazbě na české předky snadno překonat relativně restriktivní imigrační politiku České republiky díky přihlášení se ke krajanskému statusu (potvrzení příslušnosti ke krajanské komunitě v zahraničí). Za tímto účelem se ovšem musí stát „součástí českého národa.“ Jejich příslušnost k českému národu je však do určité míry dezinterpretující, protože potomci krajanů mají vzhledem ke smíšeným manželstvím a urbanizaci ukrajinské etnické vědomí a „krajanství“ znamená pragmatický benefit, pomocí kterého mohou snáze přesídlit. Tento typ mobility se liší od návratové migrace, která předpokládá diasporickou formu sounáležitosti, představuje totiž v užití etnického dědictví po předcích a pragmatické jednání založené na zidealizovaném obrazu České republiky.

O autorovi

Luděk Jirka (1986) získal titul Mgr. v oboru Sociální a kulturní antropologie na Katedře sociálních věd Univerzity Pardubice (2012) a titul Ph.D. v oboru Integrální studium člověka – Obecná antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy (2017). V rámci doktorského studia absolvoval stipendijní pobyty na Faculty of Sociology Bielefeld University (2014) a na Department of Sociology University of California Los Angeles (2015- 2016). V letech 2011-2015 opakovaně uskutečňoval výzkumné pobyty na západní Ukrajině a v roce 2017 hodlá rozšířit výzkumný terén o Moldávii. V současnosti externě vyučuje na
Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, spolupracuje s  multikulturním centrem Praha a koordinuje aktivity doktorských studentů v rámci IMISCOE (International Migration, Integration and Social Cohesion). Věnuje se výzkumu etnické návratové migrace a
transnacionální rodiny, metodologicky se pak zaměřuje na problematiku migrace a transnacionalismu. Dizertační práce o formativním vlivu české politiky na potomky krajanů ze západní Ukrajiny bude vydána Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy v roce 2018.